Pavčin blog

Pátek 13. 8.

V pátek jsem se probudila relativně brzo a byla jsem tomu moc ráda, protože pořadatelé připravili na každý den ráno (rozuměj od desíti) příjemný „budíček“ v podobě řízné první kapely. Tak jsem pobalila hygienické pomůcky a založila si tak soukromou tradici vstávání na první kapelu Ještě se k tomu připojil ranní kalíšek teplé medoviny, jelikož je to zázračný lék na vyřvané hlasivky, o které na festu není nouze

Páteční program zahájili skotští Bleed From Within. Stojí u nich nálepka „metalcore/deathcore“. Na budíček ideálka Dost mi připomínali mé oblíbené Walls of Jericho (můj objev loňského Brutalu), akorát jim zpívá týpek

Celý rok jsem se těšila na to, že si z Brutalu odvezu tílko nebo jiný kus oděvu Po snídani byl ideální čas vyrazit ke stánku s merchandisem. Bylo tam poněkud přeplněno, ale i tak jsem tam narazila na Pavlíka, který si kupoval mikinu. Moc mu sedla. Já chtěla nějaké holčičí triko, ale měli kombinaci šedé s růžovým nápisem, což mi přišlo dost uhozené, tak jsem nakonec zvolila tílko s nenápadným motivem. Aspoň to poznají jen zasvěcení
Z hudebního programu jsme se dále těšili na ruský pagan v podání Alkonost, ale informační tabule pro nás opět měla nepříznivé informace: Alkonost nedostali vízum a nemůžou tedy přijet
Celý fest jsme se (kromě vlastních tipů) řídili rozpisem kapel, který doma pečlivě připravil Pavlík. Na pátek měl zatrhnuté finské black metalisty Catamenia. Popravdě řečeno si na ně moc už nevzpomínám, ale z ukázek na jejich oficiálních stránkách asi dobré
Zato další Pavlíkův tip, Kylesu, si pamatuju víc než dobře. Tahle americká smečka vás totiž zaujme na první pohled i poslech tím, že má dva bubeníky. Kdybych jejich vystoupení měla shrnout jedním slovem – luxus! Malá youtube ochutnávka.

Pak jsme zůstali ještě na další Finy, Kalmah. Na nich nás zaujal především zpěvák s příjemným deathovým hlasem Užijte si jejich lehce morbidní klip na youtube

Následně jsme se přesunuli ke stanům a někdo mi sdělil užitečnou informaci, že u sprch je téměř volno Jelikož bylo horko a já po včerejší Sepultuře nevoněla zrovna nejlíp, rozhodla jsem se poprvé v životě na fesťáku zkusit sprchu Nejdřív jsem teda asi pět minut stála ve frontě zbytečně, protože jsem si nevyměnila minci za žeton a pak jsem se už nechtěla předbíhat zpátky, ale i tak řada nebyla nijak tragická. Vyšla na mě bohužel sprcha na kraji, takže být o kousek větší, celá dívčí řada mohla sledovat moje ňadra – plechová zástěna nebyla nijak zvlášť vysoká. Měla jsem taky problém s vložením žetonu, protože do díry pasoval v jedné jediné poloze a bylo to na mě celkem vysoko. Sousedka ale pomohla Taky mi pak půjčila šampón, který jsem trubka zapomněla ve stanu. Přes několik těchto obtíží byla nakonec sprcha velice příjemná a osvěžující. Měla jsem radost, že svoje milované Ill Nino uvidím pěkně voňavá a čistá

Stihla jsem se tak akorát vytočit ve stanu a už jsme se zas škrábali do areálu. Tak akorát jsme přišli na americké dívčí idoly Ill Nino Prodrali jsme se s Tucinem opět do poga, protože tahle muzika vás nenechá v klidu Lítali jsme si každej sám, ale v mojí blízkosti se začal zdržovat sympatickej dreďák ve fialovým tričku. Když viděl, že už sotva popadám dech, zatáhl mě ven z poga na bezpečný okraj a celou dobu se pak po mě koukal, jak si tam v klidu pařím a jestli do mě nikdo moc nevráží No miláček
Abych se taky nějak vyjádřila k Ill Nino.. žeru je! A bylo to bomba Snad se na mě nikdo nebude zlobit, když napíšu, že hrají drsnější rock (numetal), posuďte sami z ukázky (no nejsou sladcí?). Osobně mám ale radši naléhavější songy jako např. Revolution.
Asi dvě písničky před koncem se ke mně namanul Tucin a zařval něco o peněžence. Viděla jsem, že furt kouká po zemi a došlo mi, že je zle To mi celkem hodně zkazilo dojem z Ill Nino.. Zůstali jsme po koncertě na place a hledali a hledali, ale marně Taky jsme hned letěli do budky Ztrát a nálezů, ale nic Říkali jsme si, že ji třeba někdo sbalil a chce si užít ještě další kapely a bude teda moudré počkat. Jenže Tucin tam měl samozřejmě spoustu dokladů, tak zkusil aspoň zavolat na policajty. Pomáhači a chrániči ale „nečekaně“ zklamali. Že prej nemůžou nic dělat a kdyby chtěl někdo Tucinovy doklady zneužít, musel by mít nejmíň dva.. No chabá útěcha

Nejdřív mi bylo Tucina děsně líto, ale jak jsme přišli ke stanům a on do sebe začal obracet, co teklo, dostávala jsem na něj vztek. Ještě jsme přišli na to, že se mu rozervalo poutko u kalhot a ztratil i klíče! A přiznal se, že peněženku na zadku měl celou dobu i ve včerejším pogu na Sepulturu. To už jsem myslela, že ho fakt přerazím. Těšila jsem se, že spolu půjdem na autogramiádu Ill Nino, ale Tucin celkem rychle ztrácel schopnost chodit Tak jsem se nasrala a šla si řadu vystát sama. A stálo to za to. Sice nás dost nervoval bodyguard, že za chvíli už budou odcházet a ať se cpeme, ale věděli jsme (připojila jsem se k nějakým cizím mlaďochům), že to stejnak nepomůže. Obloha se děsně rychle zatahovala a vypadalo to na pořádný liják. Přemýšlela jsem, jestli vzít jeden list i pro Tucina, ale měla jsem na něj takovou pifku, že jsem na to vykašlala. Konečně jsem se dostala na řadu a obdarovala své idoly širokým úsměvem a několika Thank you U posledního člena se jako mávnutím kouzelného proutku roztrhla obloha a peklo začalo. Schovala jsem aršík s podpisy pod mikinu a utíkala ke stanům. Cestou jsem ještě zkusila štěstí u Ztrát a nálezů, ale marně.

Tucin už samozřejmě chrápal ve stanu, ale já se nechtěla vzdát dvou slavných legend, Cannibal Corpse a Napalm Death. Převlékla jsem se do suchého a venku jsem ulovila Páju Skaštičáka, který se na zmíněné kapelky taky chystal Déšť už mezitím ustal a zbylo po něm poctivé festivalové bahno

Death metalová formace Cannibal Corpse je stejně mladá jako já A je taky pořádně kulervoucí Namátkou opět jeden morbidní klip Postávali jsme s Pajou zhruba uprostřed a zlehka jsme si pařili. Parádní zážitek
Pak jsme si šli ulovit něco k jídlu, abychom načerpali síly – abyste si nemysleli, že taky jenom chlastáme Už ani nevím, co jsme jedli, já často chodila k jednomu stánku na toasty, mňam Ale zpět k muzice.
Britští Napalm Death k nám jezdí relativně často a já už jsem jednou měla tu čest je vidět. Bylo to na Hrachovce. Sem se tento příjemný grindcore hodil ovšem poněkud víc Opět jsme zaujali pohodlné pozice uprostřed a nechali se rozhýbávat parádním nářezem! Táhlo mě to do poga, ale už jsem toho za celý den měla taky plný kecky Tady máte několikavteřinové peklo i graficky zajímavě zpracovanou delší ukázku. Po Napalm Death jsme se dobrodružně doklouzali do stanů a jali se odpočívat na další náročný a dlouhý den

Nejdřív malý úvod – zkouškové je tu a já nostalgicky vzpomínám na léto a na Brutal. Zčásti taky proto, že mi tenhle týden přišel lístek na další ročník Je čas přidat sem pár dalších postřehů. Aspoň už si to teď nepamatuju tak moc podrobně a nebudu vás zatěžovat blbinama

Čtvrtek 12.8.

Čtrvteční ráno jsme chtěli zahájit v Horor cinema house brilantním českým filmem Spalovač mrtvol. Horor cinema house je jedna z novinek, v dřívějších ročnících sloužil účastníkům k odpočinku pouze stan, letos se v promítací budovu změnila jedna ze staveb v areálu. Jelikož to je taková velká barabizna bez omítky, s betonovou podlahou apod., navozovala tu pravou atmosféru Spalovače jsme bohužel kvůli snídani a ranní hygieně nestihli celého, protože začínal už o půl desáté, ale stejně ho všichni známe a to podstatné jsme stihli

Jelikož kapely ještě nehrály, zvolili jsme program „oběd ve městě“. Do centra Jaroměře je to pěkně daleko. Pavlík cestou ulovil žampion a vzal si ho s sebou, kdyby náhodou došly ingredience na pizzu.. Do naší oblíbené a osvědčené pizzérky na náměstí jsme dorazili přesně na otvíračku, sehnat místa tak nebyl problém a jídla jsme se dočkali taky brzo. Já a Bollow jsme si dali tradičně lasagne a musím říct, že nezklamaly Ostatní členové měli nějaké ty pizzy. Po krátkém odpočinku jsme se kutáleli zpět do areálu a dalo nám to zabrat.

Spěchali jsme na exotické death-black metly z Indie Demonic Resurrection, ale zvládli jsme to s přehledem. Dokonce jsme stihli posledních pár songů českých Minority Sound, kteří zněli velice slibně.
Jak už jsem psala, Demonic Resurrection jsou Indové a spojení jejich vzhledu s takovouhle muzikou působí fakt zajímavě. V ČR měli svou premiéru a vypadali příjemně překvapeni. Natěšení brutálisti se totiž shromáždili v hojném počtu a začali i pařit Zpěvák několikrát říkal, že něco takového vůbec nečekali a že jsou totálně nadšení. Jejich vystoupení působilo pozitivně, šlo vidět, že si to pořádně užívají

Jako další měla hrát známá česká Insania, na kterou se těšili naši přátelé z Čech Pišta, Traktor a Buffo (možná znáte z Masters-vyprávění). Já jsem se nakonec odebrala s ostatníma ke stanům, kde jsme se šťastně shledali s Tucinem a Tomem Pak mám trochu mezeru (čtyřhodinovou), která byla asi vyplněná nějakým tím povídáním a popíjením a další zážitek, který si vzpomínám, byli až paganoví Ensiferum.

Oproti premiéře Demonic Ressurection jsou finští Ensiferum u nás už velmi dobře zaběhnutí. Ani pro mě to nebyla první živá zkušenost. Prodrala jsem se s Tucinem zhruba do půlky tak, abychom cosi viděli, ale hlavně si i zapařili Takové songy jako Iron nebo From Afar k tomu totiž vybízejí Několik skalích fanoušků Ensiferum podpořilo stylovým warpaintem, který je jejich typickým znakem. S koncertem jsme byli spokojení, pěkně jsme si zablbi
Celé odpoledne běhalo na obrazovkách upozornění o změně programu. Pro mnoho lidí (i pro mě) největší hvězda festivalu Sepultura měla vystoupit už dnes namísto plánovaného pátku. Být např. pracující, který ve čtvrtek přijet nemůže, ale ví, že Sepultura bude až v pátek, asi by mě to pěkně nasralo. Nám to naštěstí žíly netrhalo Ke změnám programu (kterých bylo bohužel požehnaně) se ještě vyjádřím později.

Brazilská Sepultura je legendou, kterou snad není třeba dlouze představovat. Stačí jedno jméno umocněné na druhou: Cavalera. I když je to už minulost, i současná sestava vám pěkně natrhne pr..ušní bubínky Podařilo se nám s Tucinem propogovat do slušného kotle, ve kterém jsme se ale navzájem rychle ztratili. Já se po chvíli uchýlila na okraj tak, abych viděla, měla prostor k paření a zároveň mohla odpočívat a nebát se ušlapání Nijak jsem se ale neflákala a na svou nejoblíbenější Ratamahattu to pěkně rozjela Co ještě dodat, Sepultura byla kulervoucí a vzbudila ve mně pocit, že vrchol festu je za mnou

S Tucinem jsme se nijak nestihli domluvit a v tom množství lidí bylo značnou dobu nemožné na sebe narazit. Jelikož jsem u něj měla žebradlo s telefonem i žetony, pomalu jsem se smiřovala s tím, že zdechnu žízní.. Jako další hráli jeho milovaní Fear Factory, proto jsem instinktivně bloudila v zadních řadách u druhé stage. Už dlouho jsem ho neviděla TAK ráda Okamžitě jsme vyrazili na pár kelímků vody. Fear Factory jsme tak z velké části prostáli v řadě u stánku, ale Tucin byl se Sepulturou taky velicespokojený („Já jsem celou dobu lítal v kotlu! Já jsem přežil pogo na Sepulturu!“) a Fear Factory už viděl, tak vypadal, že mu to ani moc nevadí. Mně známý Shock teda z povzdálí stačil

V programu dále následovali Children Of Bodom, kteří nalákali nejvíc „dětí“. Já osobně je vůbec nemusím, ale Tucin je dřív hrozně žral a chtěl se kouknout.  Moje hodnocení se dá shrnout do dvou slov: totální katastrofa. Je pravda, že stage, na které Childreni vystupovali, se hrozně blbě zvučila, protože hned vedle je stěna pevnosti. Mám ale pocit, že oni měli zvuk nejhorší ze všech (těch, co jsem slyšela). Ani tu jedinou písničku, co tak nějak znám, Are you dead yet (ne, odkaz tu fakt nečekejte, znám ji, ale nelíbí se mi), jsem absolutně nepoznala. Po utrpení v podobě dvou nebo tří songů i Tucin usoudil, že z dálky to snad bude lepší. Odebrali jsme se odpočívat na palety za rohem a tam jsme narazili na přátele od nás Tak jsme usedli a baňkovali, teda oni „zkumavkovali“ Jägermeistera, kterého jsem koštovala poprvé v životě a obrátil mi žaludek třikrát dokola. Já ty bylinkový břečky nějak nemusím, zlatej rumík..

Zjistila jsem, že jsem na Sepultuře ztratila odznáček, který byl úlovkem z letošního hrabání na Masters a na který jsem byla fakt pyšná. Ono je pěkně náročné a pichlavé prohrabovat se v krabici plné odznáčků. Byla na něm Angela Gossow z Arch Enemy, pěkně v detailu jak řve na mikrofon. Moc mě to mrzelo a po Childrenech jsme se vydali hledat pod pódium. Tucin totiž taky něco ztratil – jeden z mnoha fesťákových památečních náramků, které si na Brutal navázal.. Chvíli jsme tam bloumali, našla jsem asi 3 placky z metalshopu (no jo, po dětech ) a jednu si nechala jako náplast Pak už jsme hledání vzdali a vydali se ke stanům. Po cestě jsme nejspíš zachytili něco z norských black metalistů Gorgoroth. Ale únava propukla naplno. Ve stanu jsem se počala tulit k Tucinovi, protože jsem byla ráda, že taky dojel, ale ten mě odmítl s tím, že se vrací chlastat do areálu.. Nasraně jsem usnula Tucin tak jako jeden z mála z naší bandy viděl show amerických Gwar, která mě docela mrzela, ale jak už jsem psala-byla to především show, o muziku jim zřejmě moc nejde..
To be continued!